Příběh DF - Dávné legendy

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Jaký příběh byste četli nejraději?

14% 14% 
[ 1 ]
14% 14% 
[ 1 ]
57% 57% 
[ 4 ]
0% 0% 
[ 0 ]
14% 14% 
[ 1 ]
 
Celkem hlasů : 7

Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Wed May 26, 2010 5:06 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 1.

Poznámka
-Jména v Dwarf Fortress jsou příliš těžká na zapamatování, proto je pro přehlednost budu zkracovat. Některé si také vymyslím úplně z hlavy.
-Jména měsíců a jejich délku pro přehlednost přepíšu zde:
Jaro
Uthar lon - 29 dní
Erok - 28 dní
Lenod -31 dní

Léto
Isin zin - 28 dní
Zinlon - 34 dní
Romek alod - 29 dní

Podzim
Inol - 29 dní
Ang lon - 27 dní
Shedim romek - 32 dní

Zima
Nekik lon - 32 dní
shŤstsak - 27 dní
Ulol lon - 30 dní

Celkem - 356 dní


3.Erok 1052 - Věk draka a titána

Cog Dîshmabtishis procházel jednou z temných chodeb trpasličího města ôsedmistëm. Jako horník to ve městě neměl příliš jednoduché, horníků bylo zkrátka moc a práce příliš málo. Už týden neměl do čeho píchnout, tedy spíš kutnout. Zažil týden nesnesitelné nudy. Co by před rokem dal za týden volna, ale teď? Teď jej otravovala každá minuta kterou strávil bez krumpáče v ruce.
Odbočil do vedlejší chodby. Poslední drobné které mu zbývaly by mu vystačily sotva na další dva dny, potřeboval více peněz, nebo trochu práce. Prošel další chodbou, stěny nyní zdobily různé ornamenty, vcházel na území obývané vyšší vrstvou trpaslíků. S povzdechem se otočil. Kdyby se tam ukázal, nebyl by příliš vítán.
Pomalu a sklíčeně zamířil ke svému domu i když domem se to dalo těžko nazvat. Celý jeho "dům" se skládal pouze z jedné místnosti ve které měl jen svou skříň, postel, židli a stůl.
Konečně dorazil do svého pokoje, konečně mohl usnout a přestat myslet na to jak těžké je žít bez práce. Převlékl se a skočil na postel. Chvíli se neklidně převaloval než jej konečně spánek přemohl.

4.Erok 1052 - Věk draka a titána

"Vstávej!" zakřičel mu někdo do ucha.
"Co je? Co se děje?" zeptal se Cog a pokoušel se zaostřit na toho kdo jej probudil.
"Goblini. Spousta se jich shromáždila před městem. Potřebujeme každého kdo uzvedne zbraň. Vzal jsem ti štít a meč, nic jiného jsem nenašel. Ostatní to už rozebrali." řekl trpaslík. Konečně se Cogovi podařilo zaostřit. Ihned poznal Domase Reglokuma, svého dávného přítele. Pracovali měsíce vedle sebe.
Vstal a ještě stále trochu mimo klopýtal ke dveřím.
"Hej, zapoměl sis meč!" zakřičel za ním Domas.
"Nezapomněl, víc věřím svému krumpáči. Zrovna před měsícem jsem jím umlátil toho vodního muže ve skladišti na desátém podlaží." zavrčel zatímco se pomalu sunul ke skříni.
"Na to si dost dobře pamatuju. Ten druhý se mně pokusil utopit v barelu s vodou." Domas se při té vzpomínce otřásl.
"Kde sakra je?! Ah, tady." Cog popadl krumpáč a vyrazil ze dveří. Dumas vyběhl ihned za ním.
Oba zamířili do sálu v nejvyšším patře. Po cestě potkávali trpaslíky proudící oběma směry, neozbrojené do spodních částí města, ozbrojené nahoru do sálu.
Když se konečně dostali až úplně nahoru, nemohli popadnout dech.
"Musí nás tady být stovky. Tolik trpaslíků jsem ještě v životě neviděl." vydechl Cog úžasem.
"Musíme se přece bránit. Ale neraduj se. Venku je dvakrát tolik goblinů." opáčil Domas.
Chvíli se nedělo nic, pak se ale zepředu ozval bojový pokřik trpaslíků.
"Tak to začalo, goblini jsou uvnitř." řekl Domas.
Cogovi přeběhl mráz po zádech. Co když se dostanou až k němu? Co když se jim nepodaří gobliny zastavit? Co bude s městem? Ani na jednu z těchto otázek si nedokázal odpovědět. Nevěděl co má dělat, proto jen stál na místě a čekal co se stane.
Po chvíli se začal zvuk boje přibližovat jak goblini postupovali. Domas nervózně přešlápl a sevřel Meč a štít, který původně chtěl dát Cogovi.
Zvuky boje byly již velmi blízko. Jak rád by teď hned odešel, ale už nemohl.
Mezi ostatními trpaslíky si všimnul goblina. Otočil se, aby se přesvědčil kolik ještě vlastně zbývá obránců. Nanejvýš čtyři řady před ním a řada za ním, to rozhodně nebylo moc. Věděl, že někteří další se skrývají v chodbách, aby přepadli nepřítele tam, ale zároveň věděl, že pokud se goblini dostanou ze sálu, nebudou pro ně skupinky už ničím. Dokonce neměli ani dost jídla na obléhání, to byl asi hlavní důvod proč se všichni měli shromáždit v sále.
Trpaslík před ním padl k zemi se šípem v oku. Těsně za ním stál goblin. Jakmile trpaslíkovo tělo dopadlo, goblin vyrazil proti Cogovi.
"Pozor!" vykřikl Domas, ale Cog goblina viděl až moc dobře. Zelený s dlouhými žlutými tesáky, o něco větší než trpaslík, ale menší než člověk. V rukou svíral velký zubatý meč. Napřáhl se k útoku, ale Dumas byl rychlejší a rozpáral jej ze strany mečem. Řada trpaslíků před nimi se začínala rozpadat jak jeden po druhém padali k zemi.
"Díky." Hlesl Cog roztřeseně.
"Nemáš zač, jen si dávej větší pozor, s krump-" Začal Domas, ale nedořekl. Z boku jej pěstí zasáhl jeden z goblinů a Dumas se kácel k zemi.
"Za to zaplatíš!" vykřikl Cog a vší silou se rozmáchl proti Goblinovi. Ten uskočil a praštil Coga pěstí do žaludku až mu vyrazil dech.
Cog zalapal po dechu a upustil krumpáč. Pak najednou ucítil silnou ránu a svět kolem zčernal.


Naposledy upravil SirArag dne Mon Oct 04, 2010 5:39 pm, celkově upraveno 4 krát
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Wed May 26, 2010 9:15 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 2.

4.Erok 1052 - Věk draka a titána

Cog se s trhnutím probudil. Ležel v něčem lepkavém. Převrátil se na břicho aby zjistil v čem. Už v půlce pohybu mu bylo jasné co vlastně uvidí. Ležel v jedné obrovské kaluži krve. Všude kolem ležely mrtvoly.
Vstal. Bylo mu špatně a bolela ho hlava, ale musel zjistit jestli někdo přežil. Gobliny nikde neviděl, proto vykročil ke schodišti. V půlce prvního kroku se zastavil.
"Domasi?" vrhl se k tělu svého přítele. Naštěstí byl jen omráčen. Cog si oddechl a vstal. Rozhlédl se po sále posetém mrtvolami a pátral očima jestli někde neuvidí někoho dalšího. "Je tady někdo?" zakřičel. Vzápětí si uvědomil, že to neměl dělat. Pokud tady ještě goblini zůstali, určitě jej museli slyšet. Sklonil se k Domasovi a důkladně jím zatřásl.
"Co se děje?!" zeptal se omámeně.
"Jsou tady goblini, musíme pryč!" Naléhal Cog zatímco se jej pokoušel dostat na nohy.
Domasovi se konečně podařilo vstát. "Aah moje hlava. Co se stalo?"
"Ty si to nepamatuješ?" vylekal se Cog.
"Myslel jsem co se stalo mě."
"Aha." Oddechl si. "Jeden z těch goblinů tě zasáhl pěstí do hlavy."
"Přežil to ještě někdo?" vyptával se Domas dál.
"Zatím jsem nikoho nenašel, ale pokud rychle nevypadneme tak nepřežijeme ani my!" zvedl krumpáč.
"Zatraceně! Budeme muset zajít pro zásoby jinak se daleko nedostaneme. Třeba po cestě objevíme někoho živého."
"Vypadá to, že nám nic jiného nezbude." ukázal Cog ke vchodu. Do trpasličího města mířilo asi deset goblinů. "Ryhle, musíme pryč!" vyštěkl a stáhl Domase za rukáv ke schodišti.
Rychle seběhli dolů ke skladišti. Domas otevřel dveře a kolem hlavy mu proletěl šíp.
"K zemi!" vykřikl a strhl Coga k zemi.
"To jsou naši!" ozvalo se ze skladiště. Ve dveřích se objevily ruce a vtáhly oba trpaslíky dovnitř, za nimi se dveře opět zavřely.
Ve skladišti sedělo 5 dalších trpaslíků.
"Musíme odtud!" zašeptal Cog. "U východu stálo asi deset goblinů. Když pobereme nějaké zásoby, myslím, že bychom mohli utéct někam jinam."
"Dobrá, prohlašujeme vás velitelem, protože vy jako jediný vypadáte, že víte co dělat." řekl jeden z trpaslíků.
Cog se zarazil. "Tak to teda nevím, jen nahlas přemýšlím." bránil se.
"Pozdě. Co máme dělat?" trval si na svém trpaslík.
"No tak nejdřív poberte co nejvíce jídla a vybavení co budeme potřebovat. Ozbrojte se jen tím nejnutnějším, budeme muset cestovat rychle. Myslím, že venku stál jeden povoz. Do toho všechno nacpeme a rychle vypadneme." Najednou zmlknul a naznačil ostatním aby byli zticha.
Přede dveřmi se ozvaly kroky. Cog naznačil dvěma trpaslíkům, aby se postavili za dveře. Trpaslíci se přesunuli na místa a čekali. Po chvíli kroky odezněly.
"Dobrá, řekl bych, že to byli ti co hlídkovali u vchodu." oddechl si. "Tak poberte vše co unesete a co by se nám mohlo hodit a jdeme. Nezapomeňte, že jako zbraň se dá použít téměř cokoli takže zbraněmi se příliš nezatěžujte." řekl a popadl jednu z beden ve které tušil jídlo. Poté se pomalu vyplížil na schody následován ostatními.
Když vyšli do sálu jen sykl na ostatní "Nedívejte se na zem. Pokud tady leží nějaký člen vaší rodiny, bude lepší nevidět a doufat, že přežil."
Konečně se dostali ven. Cog si oddechl a naložil bednu na jeden z povozů. Ostatní udělali to samé.
"Běžte ještě pro nějaké další zásoby, ale buďte opatrní. Já s Domasem se zatím porozhledneme jestli nenajdeme nějaké tažné zvíře."
Všichni postupně přikývli a vydali se na cestu zpět do města.
"Tak jo. Víš kde se tady chovala zvířata?" zeptal se Domase když ostatní odešli.
"Nevím." přiznal Domas.
"Tak nám tedy nezbývá nic jiného než to zjistit. Ty jdi na jih, já půjdu na sever."
Domas se beze slova otočil a vyrazil.
"Kdyby jsi něco našel tak zavolej." zakřičel za ním Cog a sám vyrazil svou vlastní cestou. Ušel sotva 200 metrů když se ozvalo zavolání. Okamžitě se tedy otočil a rozběhl se za voláním. Když doběhl, sotva popadal dech.
"Myslím, že jsem našel víc než jsme potřebovali." ukázal na menší farmu.
"Dobrá. Vezmeme dva voly, koně a pár koček a psů a vypadneme. Jdu ještě zkontrolovat ostatní, zatím se to pokus nachystat."
Domas jen něco zabručel, ale okamžitě poslechl.
Cog se rozběhl ke vchodu do města. Brána ležela povalená na kopci asi 20 metrů od vchodu, někdo si dal práci a odtáhl ji. Zastavil se těsně před vchodem. Z něj vyšli dva trpaslíci s bednami.
"Kde jsou ostatní?" zeptal se Cog znepokojeně.
"Víte jak jste nám říkal ať se nedíváme na zem?" začal jeden z nich znepokojeně.
"No ano." vyštěkl netrpělivě.
"Zon Shedlikot se podívala a uviděla svého bratra. Teď tam jen tak sedí. Ostatní se ji snaží odtáhnout." pokračoval trpaslík.
"Jdu tam. Vy pomožte Domasovi." přikázal Cog. Nebylo to moc jednoduché. Rozběhl se dovnitř a přeskakoval mrtvoly. Konečně je objevil.
"Nechce se pohnout pane." řekl první trpaslík.
"Vezmu vaši bednu. Vy ji prostě odneste. Nemůžeme se tady zdržovat už ani chvíli." popadl bednu a co nejrychleji klopýtal přes mrtvoly ke vchodu.
"Tohle mi nikdy nikdo neuvěří." zavrtěl hlavou.
"Myslíte, že to není dost reálné?" zeptal se druhý trpaslík.
"A je? Přežilo nás sedm, unikli jsme z pevnosti plné goblinů a to dokonce se zásobami aniž by si nás kdokoli všimnul." řekl Cog.
"Když to říkáte takhle tak to trochu nereálně zní. Pokuste se na tom zapracovat. S trochou cviku to určitě zvládnete." usmál se trpaslík.
"Humor? Díky. Potřeboval jsem to." pousmál se.
Když konečně došli k bráně, povoz již byl připraven. Naložili tedy bedny, a Zon, na povoz a vyrazili.
"Jsem rád, že jsme se odtud vůbec dostali. Teď budeme muset najít nějaké vhodné místo dostatečně daleko odtud, kde bychom se mohli znova utábořit." ozval se Domas.
"Mám nápad. Několikrát jsem tam byl když jsem chtěl vypadnout z města. Je to dost daleké a odlehlé místo." řekl trpaslík, který nesl přes rameno Zon.
"Ano? A co je to za místo?" zeptal se Cog.
"Nechte se překvapit." řekl spokojeně trpaslík a chopil se opratí.
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Fri May 28, 2010 8:22 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 3.

7.Erok 1052 - Věk draka a titána

Po několika dnech se konečně naše skupinka trpaslíků dostala až na vysněné místo v údolí.
Celé údolí bylo obehnáno vysokými skalami a středem dokonce protékala řeka. Na severní straně údolí rostl les a pouze úzká cesta podél řeky prozrazovala, že v tomhle údolí již někdo byl.
"Nádherné." Vydechla Zon, která se již stačila vzpamatovat z pohledu na jejího padlého bratra.
"Opravdu je to působivé." prohlásil Cog spokojeně. "Lepší místo jsi vybrat nemohl" otočil se na trpaslíka. Pak si uvědomil, že stále ještě neví jak se jmenuje. V uplynulých dnech měl příliš mnoho přemýšlení než aby se ptal na něco takového. "Jak se vlastně jmenujete? Já jsem Cog Dîshmabtishis a býval jsem horník." zeptal se po chvíli.
"Unib Thizäs, kovář." řekl trpaslík, který je dovedl na toto místo.
"Domas Reglokum, horník."
"Rakust Titthaladil, umím skoro všechno, ale nejlépe mi jde dřevorubectví."
"Zon Shedlikot, farmářka." ozvala se Zon ze zadní části povozu.
"Ano, vás už trochu znám." trpce se usmál Cog. "Pokračujte." dodal.
"îton Riththocit, také farmář."
"A já jsem Amost Roldethzefon a jsem rybář." prohlásil poslední. Po tomto krátkém představování nastalo ticho přerušované pouze zvuky jedoucího vozu.
"No dobrá. Tak to bychom měli představování. Měli bychom už sjet z cesty a zastavit se kousek proti proudu řeky. Nechci být příliš na očích kdyby tudy procházeli goblini." řekl Cog.
Povoz sjel ze silnice a dalších deset minut jel mimo cestu než Cog konečně přikázal, aby zastavili.
"Tak, tady založíme náš nový domov." prohlásil nepřesvědčeně a zahleděl se do kalné vody. "Nebo bychom se alespoň měli pokusit." kopl do kamene, který se skutálel do vody. "Najděte krumpáče, na denním světle se cítím nesvůj." otřásl se.
Zon a Rakust začali prohledávat bedny. Konečně v jedné z posledních objevili tři krumpáče.
"To je vše?" vykulil oči Domas. "Tak s tímhle se budeme prokopávat tak týden!"
"Možná máš pravdu, ale nic jiného nám nezbývá. Ty...Jak se jmenuješ?" ukázal na Uniba.
"Unib, ten kovář, pamatujete?" zareagoval zamračeně.
"Ah ano. Promiňte, chvíli mi bude trvat než si vás všechny zapamatuju. No, tak tedy Unibe, doufám, že umíš pracovat s krumpáčem." zeptal se.
"Řekl bych, že tento konec patří do země." zarazil krumpáč do půdy.
"Zkoušku jsi složil, můžeme kopat. Dřevorubec ať zatím pokácí nějaký strom, sekeru jsme doufám vzali taky, rybář se porozhlédne co tady vlastně plave a farmáři..Co sakra budou dělat farmáři?!" zarazil se. "Ah ano. Zkontrolujte zásoby jídla a porozhlédněte se po okolí. Kopání nám chvíli bude trvat." rozkázal a pustil se do kopání. Ostatní se bez řečí pustili do plnění jeho příkazů.
Hodiny plynuly a díra v zemi se prohlubovala. Cog schválně přikázal kopat proti kopci, aby se neprokopali pod hladinu, pak by totiž hrozilo nebezpečí, že budou vyplaveni. K večeru měli hotový vchod o délce asi 10 metrů, výšce něco kolem 2 metrů a šířce taktéž něco kolem 2 metrů.
"Pro dnešek by to stačilo." přikázal Cog udýchaně a svalil se na hliněnou zem. I přes to, že byl trpaslík, dokázalo jej kopání docela unavit. Domas a Unib také vypadali, že toho mají dost. Unib vypadal jako by se snažil získat všechen kyslík v okolí pro sebe.
Amost přistoupil ke Cogovi a spustil: "Celý den jsem hledal jestli nenajdu nějakou pořádnou rybu, bohužel to vypadá, že tady neexistuje nic jiného než pstruh. Časem se to určitě přejí, ale můžeme být rádi, že máme alespoň základ."
Cog chvíli zíral do prázdna jak se snažil znova zprovoznit svůj mozek po celodenním nevyužívání.
Po chvíli konečně odpověděl: "Díky. Buďme rádi, že tady jsou alespoň nějaké ryby. Zjistím jak jsou na tom zásoby. Možná bude nutné, aby jsi zítra začal s rybařením."
"Máme spoustu sazenic a semen z farmy." ozvala se Zon od povozu. "Mohli bychom začít farmařit, ale problém je, že máme podzemní odrůdy rostlin, kterým sluneční světlo zrovna neprospívá. A co se jídla týče, máme spoustu salátu a asi tři psy a pět koček."
"Díky Zon." usmál se Cog a přinutil se vstát. Vyšel z tunelu a pohledem začal hledat Rakusta.
"Kam se poděl náš dřevorubec?" pozvedl tázavě obočí.
"Pozoooor!" ozval se výkřik, zapraskání a z kopce se přímo před vchod skutálel kmen stromu. Cog těsně stačil uskočit. Domas, právě vycházející z tunelu, vypadal otřeseně.
"Co se to tady u všech Zagith děje?!" (Zagith - v Trpasličtině znamená ďábel) zaklel.
"To bych taky rád věděl." probodával Cog Rakusta pohledem.
Rakust došel až k nim. "No, musel jsem ten kmen sem nějak dopravit. Tak jsem si vybral jeden přímo nad vchodem a nechal gravitaci ať udělá své." pokrčil rozpačitě rameny.
"Máš štěstí, že se nikomu nic nestalo." procedil Cog mezi zuby.
"Promiňtě." omluvil se dřevorubec a zrozpačitěl ještě víc.
"Zapomeň na to." zavrčel. "Ale příště nás varuj předem." otočil se k ostatním. "Dnešek byl celkem namáhavý. Pro některé víc než pro jiné, ale věřím, že spánek si zasloužíme všichni. Zítra budeme pokračovat v našem snažení, ale teď dobrou noc." s těmito slovy se obrátil, když ho ještě něco napadlo. Otočil se zpátky. "Přemýšlel jsem nad jménem, ale žádné mně nenapadlo. Nejjednodušší bude pojmenovat jej Ir ôsedmistëm, na počest starému městu a všem kdo v něm padli." (Ir - Nový) Když se otáčel, všiml si slzy na Zonině tváři. Radši dělal, že nic nevidí a šel si lehnout.
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Sun May 30, 2010 4:11 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 4.

8.Erok 1052 - Věk draka a titána

Když se ráno Cog probudil, byli již všichni vzhůru. Domas pokračoval v kopání a Amost se pokoušel ulovit nějakou rybu. Ostatní pouze posedávali kolem a povídali si.
Vstal a šel si k řece opláchnout obličej. Kalná hladina nevytvářela žádné odrazy, za což byl vděčný. Nechtěl vědět jak vypadá po několika dnech neustálých starostí a strachu co bude dál.
"Promiňte, ale..co máte v plánu dnes?" ozvala se Zon za jeho zády.
"Abych pravdu řekl tak vůbec nevím co mám dělat. Ani včera jsem to nevěděl. Prostě jsem dělal to, co umím." povzdechl si.
"Ale dařilo se vám. Začal jste stavbu, našli jsme ryby, zkontrolovali jsme zásoby a máme i dřevo. Co víc bychom první den měli stihnout?" zamračila se na něj Zon. "Nepodceňujte se, jde vám to dobře."
"Kéž bych si to myslel i já."
"Takže znova. Co máte v plánu dnes?" zeptala se tónem, který nepřipouštěl "nevím" jako odpověď.
"Budeme pokračovat v kopání. Rakust nám pokácí pár dalších stromů a budeme muset podepřít vchod, Amost nám může nachytat pár ryb a ty s îtonem pomůžete Rakustovi. Nechci, aby se nám ta hlína zřítila na hlavu." řekl Cog. Velení mu pomalu přecházelo do krve.
"Tak se mi to líbí." usmála se Zon a odběhla předat ostatním příkazy k práci. Cog se pomalu doloudal k povozu, vzal si do ruky krumpáč a vešel do tunelu, který se pomalu rozrůstal.
"Tak s chutí do toho a půl je hotovo." zašklebil se Domas.
Chvíli kopali mlčky. Pak se ozval Unib. "Včera jsem si na druhém břehu všiml několika laní. Kdybychom měli lovce, mohli bychom se zásobovat i zvěří. Po pravdě, já ryby moc nemusím."
"Budeš jíst to co bude!" odsekl Cog naštvaně. Unib jej přerušil v přemýšlení.
"Tak to pardon, že jsem obtěžoval." zamračil se.
"Ale no tak, Cogu. Co se to s tebou děje?!" zeptal se Domas.
"Je toho na mně prostě moc. Já v ôsedmistëmu sice rodinu neměl, ale podívej se třeba na Zon, jak ji ztráta bratra ničí. Všichni tady byste raději byli ve starém ôsedmistëmu, že?" vyjel na něj Cog a začal kopat s větší razancí.
"To jsem neřekl." zarazil se Dumas. Unib se nenápadně přesunul ke druhé straně stěny a začal kopat tam.
"Ale myslíš na to! Všichni myslíte, že by to tam bylo lepší a to jste mi ještě ani nedali šanci dokázat opak!" rozkřičel se Cog.
"Dobře." vykřikl Domas. "Ano, radši bych byl ve starém městě, ale to všichni tady!"
"To se mýlíš!" zašeptal Cog. Připadal si zrazen svým nejlepším přítelem. "Než do města vtrhli goblini, neměl jsem týden práci. Docházely mi peníze a můj život skoro neměl smysl. Nemohl jsem dělat to k čemu mě původně určili - kopat." vyhrkly mu slzy a on se je okamžitě pokusil zakrýt.
"To jsem nevěděl. Myslel jsem, že tě jenom přeložili jinam." hlesl Domas. Unib zrychloval tempo kopání, aby nemusel vnímat co se kolem něj děje.
"Ne. Byl jsem opuštěný a nikdo si mně ani nevšiml. Ani ty ses neukázal." pokračoval Cog. Teď se už ani nesnažil zakrývat. Po tváři mu tekla slza.
"Promiň. Kdybych to věděl-" začal Domas.
"Nestojím o tvůj soucit!" rozkřičel se Cog a mrštil krumpáčem o stěnu.
Domas vypadal ohromeně. Takhle Coga ještě nikdy neviděl. Po chvíli se konečně sebral. "A jak bych ti jinak měl pomoct když nestojíš o soucit?"
Cog se zarazil. Chvíli nad tím přemýšlel. Díky tomu se trochu uklidnil. "Stačilo by mi, kdybys mi alespoň ty věřil." hlesl tiše.
"Dobře. Budeš mít mou podporu. Ještě jednou se omlouvám." řekl.
"V pořádku. Neměl jsem tak vyjet. Je toho na mně opravdu moc." přiznal se Cog. "Tak, myslím, že bychom měli pokračovat v práci." řekl a zvedl krumpáč.
"Taky si myslím. Touhle zbytečnou hádkou jsme ztratili dost času." otočil se. Stěna se od nich vzdálila o celý metr, v rohu seděl Unib s krumpáčem v ruce a vypadal, že každou chvíli omdlí. V rukou mu škubalo jako by chtěl prokopat neviditelnou zeď před sebou.
"To jsi udělal ty?" zeptal se Cog ohromeně.
"Snažil jsem se vás neposlouchat." vydechl Unib.
"Radši si běž lehnout ven než to s tebou sekne." řekl Domas a zíral na stěnu.
Unib pomalu vstal a vrávoravým krokem vyrazil k východu z tunelu.
"My ho jednou zničíme." zavrtěl Domas hlavou a znova začal kopat.
"Pozooor!" ozvalo se od vchodu. Oba se otočili. Unib se zhroutil na zem přesně ve chvíli, kdy mu 20 centimetrů nad hlavou proletěl kmen.
"Já toho Rakusta opravdu zabiju!" zavrčel Cog a vyběhl ven. Na zemi ležel Unib a těžce oddechoval. Rakust přiběhl k nim.
"To ho sejmul ten kmen?" vytřeštil oči.
"Ne, ale skoro ano. Jen si potřebuje odpočinout. A ty půjdeš se mnou!" probodl ho Cog pohledem. Domas odnesl Uniba k povozu a poté se raději uklidil do tunelu.
"Víš, jsem rád, že nám pomáháš, ale mohl by ses to pokusit dělat bezpečněji! Ti dva co jsem ti svěřil, doufám, že ještě žijou." zamračil se.
"No..Ano, žijou. Zrovna kácí další kmen."
"Dobře. Tak pro příště - Kmeny dolů raději noste. Byl bych radši, kdybych se tady mohl cítit alespoň trochu v bezpečí."
"Promiňte."
"Nic se nestalo. Zatím. Ale pokud se někomu něco stane tak tě osobně donesu goblinům přímo do pevnosti a bude mi jedno jaké to bude mít následky pro mně!" mračil se dál Cog. "Tak a teď je běž zkontrolovat než někoho zabijou sami." ukázal k lesu.
"Dobrá." vypískl Rakust a uháněl do kopce.
"Tak, tohle bychom měli." řekl si Cog sám pro sebe a vrátil se do tunelu.
Zbytek dne proběhl naprosto bez potíží. K večeru měli již dostatek dřeva, aby vyztužili vchod tunelu a Unib také vypadal lépe.
"Dnešek byl docela úspěšný. Vyjasnili jsme několik věcí, postoupili v práci a Rakust snad už nikoho svým dřevem neohrozí." řekl Cog Domasovi, když se chystali ke spánku.
"To ano. Doufám, že zítřek bude trochu..klidnější." zašklebil se Domas.
"To taky doufám, dnes toho bylo opravdu dost."
"Souhlasím. Tak tedy přeji dobrou noc." řekl Domas.
"Dobrou noc." opáčil Cog.
Po chvíli se z jeskyně začalo ozývat hlasité a pravidelné chrápání.
"Já ho zabiju!" zaúpěl Cog a zakryl si uši dlaněmi.
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Mon May 31, 2010 11:54 am

Příběh DF - Dávné legendy - Část 5.

9.Erok 1052 - Věk draka a titána

Chrápání pokračovalo celý večer, takže nebylo divu, že Cog nedokázal usnout ani na chvíli. Kdykoli to vypadalo, že se mu to již povede, vydal Domas dlouhé a hlasité zachrápání. Ostatní, kteří šli spát dříve, takový problém neměli.
Cog se vypotácel z jeskyně. Chtělo se mu spát, ale již brzy mělo svítat a on věděl, že tak krátký spánek by jej neposílil. Došel k jezeru a začal si oplachovat obličej. Kalná voda se již trochu usadila a na hladině se začínaly rýsovat nezřetelné odrazy okolí.
Najednou Cog koutkem oka postřehl nějaký pohyb. Otočil se daným směrem, ale ve tmě toho moc neviděl. Jako trpaslík měl v noci sice proti lidem výhodu, ale temné kouty mu stále zůstávaly skryté.
"Dobré ráno." ozval se za ním ženský hlas, který v životě neslyšel. Cog úlekem vyskočil a svalil se do řeky. "Pardon." ozvala se žena.
"Kdo sakra jsi a proč se za mnou takhle plížíš!" prskal, zatímco se snažil vyhrabat z vody.
"Jmenuji se Astesh Sumunsazir a jsem lovkyně z ôsedmistëmu. Viděla jsem vás odjíždět když jsem se vracela z lovu. Když jsem uviděla sál, bylo mi jasné co se stalo. Pak jsem vyrazila za vámi. První den jsem vás sledovala, ale v noci jsem vás ztratila. Od té doby jsem vás stopovala. Sem jsem dorazila asi před hodinou a čekala jsem až se budu moci představit." vyložila Astesh svůj příběh.
"Viděla jsi uvnitř něco víc nebo jsi byla jen v sále?" zajímal se Cog. Konečně se vzpamatoval z toho překvapení.
"Ne. Jen když jsem odcházela, uviděla jsem několik goblinů." pokrčila rameny.
"Doufám, že tě také nestopovali." řekl.
"Nejsem žádný amatér a své stopy umím zahlazovat." zasmála se.
"No doufejme. Brzo bude svítat, nechceš si odpočinout?" zeptal se Cog starostlivě.
"Ne, díky. Spala jsem asi přede dvěma hodinami." odpověděla.
"Dobrá. Ráno tě seznámím s ostatními a řeknu ti co máš dělat. Zatím si to tady prohlédni." zazíval Cog.
"Porozhlédnu se po nějaké zvěři. Za tu hodinu jsem toho tady viděla dost." prohlásila a začala přecházet řeku.
"Dávej na sebe pozor, nechceme nikoho ztratit." zavolal za ní Cog. Astesh pouze pokývala hlavou a zmizela v houští.
Cog došel zpět k povozu a chvíli seděl. Z jeskyně se stále ozývalo chrápání.
"Já toho Domase opravdu zabiju!" zamračil se.

Konečně začalo svítat. Cog vybalil trochu jídla a začal jej rozdělovat na 8 porcí.
Chrápání konečně ustalo a o chvíli později z jeskyně vyšel Domas.
"Vypadáš hrozně." řekl místo pozdravu.
"Nevyspal jsem se. Chrápeš až jsem se divil, že na nás ten kopec nespadl." zazíval Cog.
"Vím o tom. Stačí když se mnou zatřeseš a já přestanu. Ve starém městě to některým lidem taky lezlo pěkně na nervy." usmál se Domas a zahleděl se na jednotlivé porce jídla. "Máš tady o jednu porci jídla navíc. Čekáš hosta?"
"V noci přišla Astesh. Byla lovkyní ve starém městě. Celou dobu nás stopovala a dneska dorazila. Zrovna je na lovu." řekl Cog a znova zazíval.
"Astesh? Astesh Sumunsazir?" zarazil se Domas.
"Ty ji znáš?" zeptal se Cog s tázavě pozvednutým obočím.
"No..totiž..ehm...tak trochu." zakoktal se.
"Je mi to jasné." rozesmál se Cog.
"Jen to prosímtě moc nerozmazávej."
"Tvoje tajemství si nechám tady." poklepal si na hlavu.
"Díky." oddychl si Domas.
Za chvíli se začali scházet i ostatní.
"Není tady o porci víc?" zeptal se Unib mezi dvěma sousty.
"No jo, je." ozval se îton.
"V noci přišel další trpaslík z ôsedmistëmu. Tedy trpaslice. Teď je na lovu, ale až se vrátí tak vám ji představím." zvolal Cog, aby překřičel ostatní.
"Jsem tady." řekla Astesh a vkročila mezi ně.
"Tak to tedy odbyjeme všechno rovnou. Tohle jsou Domas Reglokum - Horník, Zon Shedlikot - Farmářka, Unib Thizäs - Kovář, Rakust Titthaladil - Dřevorubec, îton Riththocit - Farmář, Amost Roldethzefon - Rybář a já Cog Dîshmabtishis, také horník. Pro vás ostatní - Tohle je Astesh Sumunsazir." představil je Cog. "Tak a teď k rozdělení práce. Domas, Zon, já a Unib půjdeme podepřít tunel trámy, Rakust bude kácet další stromy a pokusí se při tom nikoho nezabít, îton mu pomůže, Amost bude znova lovit ryby a Astesh půjde na lov." rozdělil úlohy. "Nějaké otázky?" zeptal se nakonec.
Když nikdo nic nenamítal, gestem je poslal do práce.
Domas, Cog, Unib a Zon zamířili do tunelu.
"Můžeme jí věřit?" zeptal se Unib. Domas jej probodl nenávistným pohledem.
"Ano, můžeme." řekl Cog a střelil pohledem po Domasovi. "Tak a teď do práce. Já s Domasem doneseme pár klád, vy si sežeňte nějaké nástroje."
O pět minut později se všichni znova sešli v tunelu. Dřevo i nástroje měli, teď zbývala jen práce.
Když si o tři hodiny později udělali pauzu na oběd, měli hotové pouze dva trámy. Pro co největší bezpečnost jich chtěl Cog vyrobit deset na každé straně.
"Proč se s tím obtěžujeme? Zatím se to ani nehlo." řekl Unib.
"Pro případ, že by se to nakonec pohlo." odbyl jej Cog. Zbytek oběda všichni mlčeli. Cog nevypadal příliš sdílně, proto se nikdo na nic nevyptával.
Po obědě se znova dali do práce a do večera zvládli dalších pět trámů. Zbývalo ještě třináct dalších.
"Tak, zbytek si necháme na zítra." prohlásil Cog u večeře. "Dneska jsi nikoho nepřizabil a dokonce ani nevyděsil." otočil se na Rakusta. "Tak se mi to líbí." chvíli se odmlčel. "A jak vypadají naše úlovky?" zeptal se Amosta a Astesh.
"Bída. Ulovil jsem jen tři ryby. Potřeboval bych lepší návnadu nebo alespoň sítě. Ta udice, kterou jsem našel v těch krabicích má už svá nejlepší léta za sebou a brzy určitě praskne." postěžoval si Amost.
"Zítra se s tím něco pokusíme udělat." pokýval Cog hlavou a otočil se na Astesh. "A co ty?"
"Ulovila jsem kance. Myslel si, že mně vyděsí." zašklebila se. "Ani omylem." ukázala na svůj lovecký nůž.
"Výborně. Pokud nebudete mít nic proti, půjdu spát." zazíval Cog.
O chvíli později již ulehal v tunelu a přemýšlel o uplynulém dni. Podle jeho názoru to dneska zvládl docela bez problémů.
Ani ne za minutu se z jeskyně ozvalo pravidelné oddechování.
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Tue Jun 15, 2010 5:16 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 6.

10.Erok 1052 - Věk draka a titána

Když příštího dne Cog vstával, bylo již téměř poledne. Vypadalo to, že ostatní zvládají práci i bez něj. Amost v řece lovil ryby, Zon, Rakust a îton zrovna přinášeli další kmen a Astesh nejspíš byla někde na lovu, protože nebyla nikde k sehnání.
Vše fungovalo jak mělo. Cog by měl být šťastný. Místo toho jej však bodal jeden jemu velmi známý pocit. Připadal si nepotřebný. Když viděl, že všechno zvládnou i bez něj, zatoužil vrátit se zpět a spát snad už navždy.
"Dobré dopoledne, Cogu." zamával na něj Domas a zamířil k němu. Na tváři měl široký úsměv.
"Dobré dopoledne." odpověděl Cog až Domasovi zamrzl úsměv.
"Co se děje?" zeptal se zvědavě.
"Všechno zvládnou i beze mně, já jsem tady navíc." přešel Cog rovnou k věci.
"Jenom tohle?" rozesmál se Domas. "Pochop je, spal jsi a každý den jsi vydával skoro stejné rozkazy. Už jedou téměř na automatiku. Já s Unibem jsme nešli kopat jen abychom tě nevzbudili. Když nemáme práci tak je tady neskutečná nuda. Po cestě jsme si povídali snad o všem a teď už nám nezbývají témata k probrání. Musíme si vybrat - práce nebo nuda."
Cog se zavrtěl. Takhle nad tím nepřemýšlel. "No dobrá." pak se zasmál. "Přece jen neděláte co bych po vás chtěl. Dneska jsme měli dodělat ty trámy."
"Tvé vedení je vždycky třeba. Už zase pracujeme špatně." usmál se Domas.
"Tak dobrá. Zavolej Zon a Uniba a jdeme na to. Rád bych toho dnes udělal co nejvíc." naznačil Domasovi, aby to šel vyřídit sám. "Já si zatím dám sní- oběd." opravil se rychle. "Vy se taky naobědvejte ať se potom nezdržujeme."
Domas se usmál a vyrazil hledat Zon a Uniba. Uniba našel téměř okamžitě, seděl kousek od jeskyně, ale se Zon to bylo horší. Nevěděl kam Rakust chodí pro dřevo teď když nesmí kácet nad vchodem. Po chvilce hledání však našel i Zon.
Po obědě se všichni sešli u vchodu do tunelu.
"Tak jo. Zon a Unib donesou dřevo a já s Domasem nástroje." řekl Cog. Tentokrát je nemuseli hledat nijak dlouho, včera začali třídit nástroje podle toho, k čemu je možno je použít.
O chvíli později měli vše připravené.
"Tak fajn, Myslím, že další sloup by měl být tady." prohlásil Cog a udělal dva kroky od předchozího sloupu. Ozvalo se souhlasné zamručení.
Pustili se tedy do práce. Zlepšovali se. Včera jim trvalo skoro hodinu a půl vyrobit jeden sloup, teď to zvládali ani ne za hodinu.
Do večeře zvládli dalších jedenáct sloupů, zbývaly dva.
"Doděláme to dneska nebo až zítra?" zeptal se Cog. Ruce ho bolely po celodenní práci.
"Já bych to dodělal už dneska." ozval se Unib.
Domas i Zon souhlasili. Chtěli to mít z krku. Po pravdě, Cog toho taky měl dost. Byl určený ke kopání a to mu taky šlo nejlépe.
"Tak do práce." pobídl je Domas a sám vyrazil k hromadě dřeva.
Cog vstal a zamířil za ním. Stejně tak ostatní.
Zbylé sloupy dokončili rychle, za půl druhé hodiny již neměli co dělat.
"Teď bych se nejradši natáhl na zem a spal." zazíval Unib.
"Co ti brání?" zeptal se Cog.
"Vlastně nic." přiznal Unib a lehl si na zem.
Cog s ostatními vyšel ven, kde ostatní seděli u ohně a povídali si. Amost a îton jim uvolnili místo a šli si také lehnout.
"Co máš v plánu zítra?" zeptal se Domas.
"Kopat, kopat a kopat. Teď nemůžeme dělat skoro nic jiného." povzdechl si Cog. "A navíc, dokud nenarazíme na nějaký kámen, budeme muset podpírat strop."
"Řekla bych, že nejsme moc daleko od kamení." řekla Zon.
"Pravda, narážíme na čím dál větší balvany. Možná by nebylo na škodu chvíli pokračovat šikmo dolů." navrhl Domas.
Cog se zamyslel. "Možná máte pravdu. Pokud brzy narazíme na nějakou skálu bude o problém méně. Nikdo z nás není tesař. Ani nevíme jestli to ty trámy udrží."
V dálce se ozvalo zahřmění.
"Měli bychom si jít lehnout." rozhodl Cog. "Zítra musíme být odpočatí."
"A co uděláme s povozem? Pokud bude pršet, neměl by příliš zmoknout." přemítal Domas.
"Pár beden můžeme uskladnit uvnitř. Ale jen ty u kterých je to nutné. Pár beden jídla a některé nástoje, víc se tam toho nevejde." řekl Cog a sám se vydal k bednám.
Společně odnosili asi polovinu beden. Další by se do tunelu, pokud se do něj měli všichni vejít, již nevešly.
Chvíli poté co odnesli poslední bednu začalo pršet. Cog chvíli zachmuřeně hleděl na dopadající kapky, ale nechal toho, když zjistil, že padající voda moc zajímavá není. Déšť ve svém životě viděl jen několikrát a ani jednou mu nebyl moc příjemný. Pokaždé totiž zmoknul.
"Dobrou noc." ozvala se Zon za jeho zády.
"Dobrou." řekl Cog aniž by se otočil.
Po chvíli si k němu přisedl Domas.
"Nechtěl jsi už jít spát?" zeptal se.
"Ano. Jen mně zaujal ten déšť." odpověděl Cog a lehl si na zem. Domas vedle něj udělal to samé.
"Dobrou noc, Cogu."
"Dobrou."
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  SirArag za Thu Sep 23, 2010 7:49 pm

Příběh DF - Dávné legendy - Část 7.

11.Erok 1052 - Věk draka a titána

Když se ráno Cog probudil, stále pršelo což vylučovalo práci venku. Trpaslíci nenáviděli déšť. Domas a Rakust už byli také vzhůru a sledovali déšť.
"Dobré ráno." řekl Cog ospale když k nim došel.
"Dobré ráno, dneska to nevypadá moc dobře co?" pozdravil Domas. Rakust pouze kývl na pozdrav.
"Budeme muset pracovat uvnitř. Bohužel máme jen tři krumpáče, ale můžeme se střídat. Rakust se se svou sekerou může taky zapojit, ale asi nebude přiliš efektivní. No ale každopádně proč ne, dokud nenarazíme na kámen tak nám může být užitečný i uvnitř."
"Dobré ráno." ozvalo se za jejich zády. Cog leknutím nadskočil. Za nimi stála Zon.
"To mi nedělej!" řekl místo pozdravu. "Kdo ještě spí?" otočil se směrem ke spací části tunelu.
Unib zrovna vstával, ostatní však ještě tvrdě spali.
"Nejraději bych je všechny probudil a hned začal pracovat, ale oni si ten odpočinek zaslouží." povzdechl si Cog.
"Už aby přestalo pršet." zavrčel Unib nevrle. Když nikdo neodpovídal, sedl si vedle nich. Čekali až se ostatní probudí.

To se opravdu stalo. Ani ne za hodinu byli již všichni vzhůru.
"Tak, nasnídáme se a můžeme začít pracovat." řekl Cog a začal prohrabávat bedny. Po deseti minutách to vzdal.
"To tady opravdu není nic jiného než ten salát?!" zeptal se téměř zoufale.
"Máme spoustu ryb. Jen je připravit." odpověděl Amost.
"Dobrá, máme nevykuchané ryby. Umí někdo z vás připravit rybu tak, aby se dala jíst?" rozhlédl se po okolostojících. "Ne? No ani já ne. Tak se o to postará Amost. Ten alespoň ví jak ryba vypadá před uvařením."
Amost se nezmohl na nic jiného než na tiché "Já?"
"Ano ty. A ostatní mi pomohou se stavbou tunelu. Protože čekání na snídani by mně už asi doopravdy zabilo." řekl Cog a sáhl do bedny s nářadím pro krumpáč. Domas a Unib jej následovali. Ostatní pouze zmateně stáli na místě až se Cog rozhodl zasáhnout. "Rakust si vezme sekeru a bude rozrývat hlínu, ostatní budou hlínu vyvážet ven." zavelel a začal kopat. Ostatní se ihned přidali.
"Někdy si myslím, že by se tady beze mně nic nedělo." zabručel si spíš pro sebe.
"Zvláštní." řekl Domas. "Včera sis myslel něco úplně jiného."
"Včerejšek je minulostí. Nerad bych abys mi to připomínal." umlčel jej Cog.
"Dobře, šéfe." zasmál se Domas.
"Něco vtipného?" podivil se Cog.
"Ehm..ne. Já jen..zapomeň na to." mávl rukou. Po chvíli pokračoval: "Strašně rychle se měníš."
"To protože mám starosti. Budeme se muset hodně rychle postavit na vlastní nohy. Nikdo nám nepomůže. A navíc všude kolem se potulují skřeti a kdoví jaká havěť. I kdyby se tady objevil pouhý krokodýl, byli bychom velmi ohroženi. Vždyť nemáme ani zbraně, nic. Nikdo z nás ani pořádně neviděl sekeru, kromě Rakusta. A ten se umí strefit jen do toho co se nehýbá."
"Já to slyšel!" ozval se Rakust hned vedle Coga. Ten si jej celou dobu vůbec nevšiml a teď mu málem krumpáč vyletěl z ruky.
"Ehm..promiň. To bylo..přirovnání." omlouval se Cog.
"Není třeba se omlouvat. Vlastně je to pravda." zašklebil se Rakust a pokračoval dál v práci.
Cog už raději mlčel.

"Snídaně." zavolal Amost o půl hodiny později. Všichni téměř okamžitě nechali práce a hrnuli se k Amostovi.
"Co to sakra je?!" ozvalo se zepředu.
"To je ryba." odpověděl Amost. Cog se prodral až dopředu a nestačil zírat. Rybář v ruce držel zbytky něčeho co sice kdysi mohlo být rybou, ale ruku do ohně by za to nedal.
"Co to sakra je?!" vykulil oči.
"Tohle už jsem jednou slyšel." řekl Amost. "Je to ryba."
"To nemůže být ryba!" zavrtěl Cog nevěřícně hlavou a zíral na hromádku masa v rybářových rukách.
"To si piš, že může! A takyže je. Pokud vám na tom něco vadí tak jste si ji měli vykuchat sami!" zamračil se rybář.
"Příště to asi uděláme." ozvalo se za Cogovými zády.
"Nevšímej si jich." řekl Cog rychle, protože viděl, že se Amost chystá k ,výstřelu´. "Vlastně to nemůže chutnat nijak špatně. Vždyť je to ryba."
"Omyl. Byla to ryba!" řekl stejný hlas. Tentokrát Cog poznal, že jde o Uniba.
"Stále to je ryba." zamračil se.
"V téměř kapalném skupenství?" rýpl si znova Unib. Cog neviděl co se děje za jeho zády a i kdyby to věděl, nestihl by nijak zareagovat. Nad hlavou mu prolétl zbytek ryby a přistál Unibovi na hlavě. Cog i Unib se překvapeně podívali na Amosta. První zareagoval Unib. Seškrábl si rybu z obličeje a než kdokoli stačil zareagovat, skočil na Amosta.
Dva trpaslíci se teď váleli na vlhké podlaze tunelu a prali se.
"Odtrhněte je od sebe!" vykřikl.
Domas a îton si vzali na starost Amosta. Rakust, Cog a Astesh se pokusili zastavit Uniba. Zon jen stála na místě a sledovala probíhající bitku.
Po několika minutách se jim nakonec podařilo ty dva od sebe oddělit.
"Mám toho dost!" zařval Cog. Byl rudý vzteky. "Vy dva teď začnete pracovat a nezastavíte se dokud vám neřeknu. Je vám to jasné?!" měřil si je oba zlostným pohledem.
Unib ani Amost se mu neodvážili pohlédnout do očí. Pouze chytili krumpáče, aby se na něj nemuseli dívat.
"A pokud se to bude ještě jednou opakovat tak vás nechám vykopat vězení do kterého vás pak osobně zavřu!" zakřičel na ně ještě. Poté se otočil na ostatní a jako by se nic nestalo dodal: "Jdeme na tu snídani, ne?"



Dodatek
Chtěl jsem se vás zeptat na dvě věci.
1. Líbilo by se vám více tohle "vážnější" pojetí příběhu nebo byste radši trochu nadsázky?
2. Pokud byste chtěli příběh psaná s nadsázkou, chtěli byste abych jej bral trochu víc "herně"? Například abych vysvětloval chyby ve hře očima trpaslíků nebo převáděl nelogičnosti ve hře na to, že je to u trpaslíků vlastně normální. (Možná by se mohl objevit i nějaký lidský dobrodruh, který by to sledoval a jen nevěřícně kroutil hlavou Wink)

Odpovědi prosím pište do témata "Dávné legendy - Diskuse"
avatar
SirArag
trpasličí mudrc
trpasličí mudrc

Poèet pøíspìvkù : 118
Join date : 23. 05. 10
Age : 25
Location : Zlín

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Příběh DF - Dávné legendy

Příspěvek  Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru